Nejsi divná,myslím,že se s tím potýká hodně lidí,včetně mě.Zhubla jsem 6kg a říkám si,teď si torchu dopřeju,ale ouvej,váha se pár dní ani nehne.Chce to zase si připomenout svůj cíl!!!Držím palce!!!

Veselinku: Měl by jsi pro mě nějakou radu, jsem jedno velký ucho...

Veselínku: děkuji za upřímnost :)

Bagi666:Tu podobnost s Koshou jsem myslela v jiném smyslu než v pití piva či jiného alkoholu - alkohol vůbec nepiju.

Ano.

Veselínku hm, tak to asi opravdu bude jojo. Já chci zhubnout i motivaci mám, ale nějak to nejde :( Asi pořád hledám nějaký výmluvy, že?

KOSHA: Přesně to znám a teď jsem ve fázi hubnutí. Dneska vyrážím s klukama na víkend na kola a kdyby se večer dávalo jen pětipívo :-D Ale jsem rozhodnutá pít vínko a panáky odmítat, to se budou divit co se to děje :-)

Tak se omlouvám, teď jsem se dočetl od MUDr. Š. Svačiny, že opětovné zvýšení váhy JE jojo. Ale ten problém je v motivaci. Než jsme si jistí, že chceme zhubnout a udržet si váhu, nemáme vůbec začínat.

No to je divný VESELINKU, taky mě to vrta hlavou. Asi budu podobný případ jako KOSHA, nějak mě hlavou začne vrtat myšlenka, co budu dělat až budu "hubená" anebo se bojím jak to hubnutí ukončit aby z toho nebyl průšvih typu anorexie apod.
Jojo jak se to vezme, nikdy jsem se nedostala na vyšší váhu než před hubnutím-je to velký jojo?
Pomaleji bych brala hubnout jenže s přidělenou kalorickou normou od STOBU a dvěma dětma za zadkem to asi ani nejde. Navíc mám rada pohyb, takže když jsou večer děti hodný šupajdím si rychle zacvičit. Navíc, ruku na srdce, kdo z nás hubnoucích nevídí rád větší úbytek na váze?
Tak já nevím, někdy si říkám, že to moje TĚLO prostě chce tu danou váhu a nic jinýho :(. Jenže já ji nechci!

ja mam to same, cim bliz jsem svemu cili, tim je to horsi:-) vzdy si reknu, parada, vim, ze to funguje, tak si dam za odmenu to a to a to...proste trdlo...ale pak se nastesti po tydnu nebo dvou vzpamatuju...ted mam v planu si dat kazdy tyden planovane hreseni-drive jsem taky hresila jeden den v tydnu, ale nezapisovala, ted to chci i zapsat, uvidim, jestli mi to v necem pomuze...

Tak v tomhle se naprosto poznávám, asi mám taky v hlavě bordel, ale když se mi povede něco zhubnout, asi si ta moje hlava řekne, že je to dobrý, tak proč si nezhřešit a jedu zase šupem nahoru.
Obdivuju každého, komu se povedlo to zlomit, já do toho zatím nedošla, bohužel, ale budu teď mít o motivaci víc, tak to snad zlomím taky :-)

No to je divný.....Proč ta půlka ? Hmmmm. A neměla už jsi někdy jo-jo? A tak myslím: Druhou půlku dát si pomalejší hubnutí.

KOSHA: Myslím, že jsem hoooodně podobný případ jako Ty. To co jsi napsala na mě sedí téměř na 100%. Pokud Ti to nevadí,dám si Tě do přátel :)

Děkuji všem za komentáře a povzbuzení. Snad to půjde...

Taky znám, ze začátku paráda, pak zlom. Teď jedu sice pomalinku, ale jedu a tak si říkám, lepší něco nežli nic.

Mám dojem že to potká každého ,je dobré si najít zase důvod jet dál.

Asi si tím projde každý, chce to se včas vzpamatovat a neupadnout do letargie. Prostě si zase jednou připomenout, že to šlo a půjde zase. Hodně úspěchů :-)

zkus pomalejc...prostě udělat dílčí změny ,které udržíš...já sice nehubnu nijak rapidně rychle,ale sune se to dolů...a je to něco, co jsem schopná dělat celý život.

Jsi úplně normální, když něco začínáme, vrhneme se do toho po hlavě a časem ustrneme - to platí pro každou činnost. Potom musíme najít novou motivaci a tu Ty určo najdeš, věřím Ti.

Taky myslím, že ti dojde motivace ... na tohle téma je výborně napsaný dnešní nový článek ... prostě pro hubnutí je nejdůležitější hlava.

to taky znám, ale co jedu pak dál a znovu a znovu

Také se mi to stalo ale vydrželo mi to dva dny, jelikož jsem na sebe byla tak naštvaná, že jsem se opět nadchla a jedu dál, dva dny byli kruté protože to jsem si dávala opravdu vše, a moje zlost pak byla ještě větší :)

Řekla bych, že pracuje podvědomí, které ti nakukává, že hubnutí vlastně nic není, že to jde snadno, tak proč něco dodržovat. Znám to ze své zkušenosti. Dopracovala jsem se tak ke své maximální váze 124kg. Jak z toho začarovaného kruhu ven? Snaž se vzburcovat svou motivaci, překonat to přechodné období a v hubnutí pokračovat. Pokud to teda ještě potřebuješ. Držím ti palce.

Asi to známe také, hlavně, že se sem dokážeme vrátit :-))

Myslím,že chybuje každý :)

Tak přeji , aby to stále šlo dobře a bez bloků...

taky se mi to už stalo, pořád se to snažím překonávat a díky stobu se mi to myslím podaří.

Myslím ,že to máme všichni ,divná nejsi jenom lidská.

omlouvám se jsem hrozně ukecaná:-)

Ahoj, měla jsem to samé při úplně prvním hubnutí tady, schodila jsem díky stobu cca 25kg (nemysli si že ze mě byla tyčka, začínala jsem na víc jak stovce), ale pak to přišlo. STOP v hlavě. Po čase jsem zjistila, že nevím co s mým hubeným já,lidi mě sice chválili, ale občasná průpovídka ať to nepřeháním, nebo že to už stačí....Hlavně nevím jak ty, ale já byla hubená snad naposledy u mámy v břiše. Vyklubala jsem se jako malý panáček michelin, hezky jsem papkala a oproti starší hubené sestře jsem byla vždycky pucík. Nepřišlo mi to tak strašné, ale na zš už jsem měla v hlavě že jsem tlustá (když vidím ty fotky tak bych se zpětně propleskla). No a jak sem ti tak zhubla, nevěděla jsem co se sebou, celý život mám štěstí na přátele, kteří se mi neposmívali (a to se bavím víc s klukama), ani do mě neryli. Přítel mě má taky rád ať jsem taková, nebo maková, ale já se bála...Absolutně paradoxně, místo radosti mě začal sžírat pocit, že když zhubnu, už to nebudu já....nezajdu s kámošem na pětipivo, nebudu moct po párty s klukama na gyros ve 4 ráno....a netušila jsem co nosit ani co pořád odpovídat když mě někdo pochválí, každý to chtěl vysvětlit a já si přišla jako kolovrátek. TEĎ už se nebojím....Rozhodla jsem se, že chci, tak to tak bude:-)Navíc chci být jednou v životě normální, ne koule:-)Držím palce a nepolevuj, je to náročné vím to, ale NEPOLEVUJ! :-)